První nálezy předchůdců dnešních šperků jsou staré přes sto tisíc let. Jedná se o provrtané mušle. V hrobech z doby kamenné se nacházejí šperky v podobě náhrdelníků, spon a naušnic a s největší pravděpodobností byly jejich majiteli osoby vysoce postavené.
Historie materiálů a výroby šperků
Pro výrobu starověkých šperků se zpočátku používaly zvířecí zuby či kosti, mušle a později hliněné či skleněné korálky. Později se začaly používat drahé kovy, nejprve se zpracovávaly tvářením a tepáním a později i odléváním či dalšími technikami. Každý šperk měl jiný význam. Některé sloužily jako ochranné amulety proti uřknutí, jiné vyjadřovaly autoritu a vysoké postavení. Některé druhy prstenů sloužily zároveň jako pečetidla.
Velkého rozmachu dosáhla výroba šperků ve starověkém Egyptě, kde se začaly rozšiřovat amulety ze stříbra, jež se vyráběly odléváním do forem z kamene.
Z dochovalých římských fresek je patrné, že se bohatí občané velmi často zdobili honosnými náhrdelníky a mnohdy i naušnicemi.
V dobách raného středověku se objevují biskupské prsteny, které se staly symbolem úřadu. Pro jejich výrobu se používalo dokonce i zlato nebo bronz. Velké nálezy šperků se objevují z období Velkomoravské říše. Pro tuto dobu jsou typické spony, naušnice nebo náprsní kříže.
Rozmach šperkařství
Rozvoj výrobu šperků nastal v období pozdního středověku a renesance, kdy se začala objevovat bohatá města. To dokládají i dobové portréty. V oblibě byly především bohatě zdobené prsteny, které se staly ozdobou nejen žen, ale i mužů. Velkého posunu dosáhlo i broušení drahých kamenů.
Vrcholu dosáhlo ruční šperkařství v období 19. století. Tady se však již začíná objevovat výroba strojová. V období 20. století se šperkařství mění na umělecké řemeslo, ale také na průmyslový design. Z materiálů se nejčastěji používá zlato, stříbro nebo ušlechtilé druhy oceli.